Výzva

Vlasy..dorostou

Ovulace..bude

Hormony..se upraví

Dítě..snad taky bude

Psychika..tu zvládnu

Cukr..už lepší

Ze všech negativ na onemocnění pcos nejvíce vnímám samotu a neinformovanost. Na škole jsme se vůbec neučili, že existuje nějaká neplodnost, nebo nedej bože pcos. Nikdo kolem mě tím netrpěl, nikde o tom nic nebylo, nevěděla jsem, co mám dělat, kam mám jít. Až na internet. 
Pamatuji si dodnes, kdy jsem poprvé četla o pcos - na ten nepříjemnej pocit, kterej mnou projel. Zbledla jsem a byla mi zima. Vidím pořád ten suše formulovaný lékařský výčet všech symptomů, omezení. A teď se s tím holka v tý pubertě nějak poper... Ale hlavně to nikomu neříkej!
Styděla jsem se natolik, že jsem to neřekla vůbec nikomu. A to celkem dost dlouho, léta. Myslela jsem si, že jsem jediná na světě. Jiná, divná, porouchaná. A postupně jsem si z toho vypěstovala svoje vnitřní přesvědčení.  

Věřím, že zdaleka nejsem sama. Tehdy by to však vypadalo docela jinak, kdyby pcos a neplodnost obecně nebyla takové tabu. Kdyby se o tom ženy nestyděli mluvit. Já to chápu. Musela jsem si to prožít taky. Ty zajetý a jednoduchý představy, že žena je jen na rození dětí.  
Dnes ale žijeme v době, kdy můžeme nejvíc. Kdy můžeme zlehka tyhle tabu bořit. Nemlčet a neprožívat to samy. 

Nejvíc motivující jsou pro mě (vedle knih) příběhy žen. Jakékoliv. O pcos, o endometrioze, o předčasné menopauze. Protože v tu chvíli si uvědomím, že NEJSEM JEDINÁ. Ať už jde o příběhy smutné, veselé, obojí, je to všechno správně a spousta žen z nich čerpá informace a především motivaci. Každá cesta je jedinčená a individuální. Co pomůže této ženě, nepomůže druhé a naopak. 
Každá žena s pcos je svým lékařem (a díky bohu za to) a nasává informace, kde se dá. Já z toho zpočátku byla místy opravdu vyčerpaná. Zmítala jsem se od deprese ke zhroucení. Nicméně teď už je to jen lepší a baví mě to. 

Proto... Vlastně píšu tohle, tenhle blog. Aby ta holka, která poprvé naťuká do klávesnice svýho počítače slovo "pcos" nenašla jen ten strašný pocit na zvracení. 

Budu moc ráda, když mi pošlete svůj příběh, svou cestu o léčbě, ženskosti, přijetí se. Podělení se o zkušenost může pomoci vám, ale i nám ostatním. 
Je jedno, jestli vám je 14 nebo 40. S čistým srdcem a upřímností vám mohu slíbit, že si příběh přečtu, a pošlu dál - anonymně nebo neanonymně ostatním statečným vílám. 

vilaspcos@gmail.com

S láskou A. 


Ps. Já vím, jsem dost emotivní. Mám pms a je jedna hodina ráno. Jinak to napsat prostě nešlo.