55 věcí, co mě naučil rok 2019. A nejen o pcos.

Dnes to cejtim trochu... Pateticky a duchovně, no. Tak pozor na to. Vzpomínám, přemítám.. Co se to všechno vlastně stalo. A jaký myšlenky mi to dalo. 

2019. 

Rok největších pádů, největších vystřízlivění. 

Rok mnoha pravd, které vyvstaly po mnoha letech.

Rok mnoha změn, mnoha ztrát - především iluzí. 

Zároveň odhození toho starého a odemykání úplně nových a čistých dveří - dveří vedoucí k sama k sobě, k podstatě, ke snům. 

Rok, ve kterym jsem se vrátila sama k sobě.

A co mi to dalo? O hodně víc, než co kdy dokážu napsat:

1. Sleduj pečlivě gramáže doplňků stravy
2. Doplňky stravy se testují pouze pro svou nezávadnost, nikoliv účinky
3. Vyšší cena neznamená vyšší kvalita a nezaručí to nutně, že na to tvoje tělo bude reagovat (moje zkušenost se saw palmettem od Viridiamu a Vito life)
4. Každá jsme jedinečná a není univerzální byliny nebo léku, mohou pomoci, ale i to druhé
5. Placebo efekt funguje, ale je celkem jedno jak
6. 100 doplňků není pohyb, hejbat se je důležitý! 
7. Sdílení a setkávání žen s podobnými problémy pomáhá, je to terapie
8. Podle sebe soudím tebe - tabu si mnohdy tvoříme my ve své hlavě, většinu lidí nějaké tvoje pcos nebo neplodnost tak úplně nezajímá, protože mají svých starostí dost
9. Vyvaruj se role oběti, nebo tě lidé tak budou vnímat, a to přece nechceš
10. Mluv, mluv, mluv. Ne všichni jsou tak citlivý. Předpokládat je to nejhorší, lidé do tebe nevidí a kor muži si rádi nechají vysvětlit, jak se k některým situacím stavět (když třeba nemůžeš vstát)
11. Pocity a stavy se musí prožít, neboj se toho. Nezalepíš je nákupem, ani alkoholem, klidně breč a hodně. Je to lepší. 
12. Vnímej se a nepodvoluj se jiným. Když se ti něco nechce, nedělej to pouze pro druhé. Když nejsi spokojená ty, nebudou ani ostatní. 
13. Někdy se podvolujeme jiným, protože chceme být nespokojeni, a pak to šířit dál. Je alespoň fajn si to uvědomit a pracovat s tím
14. Co druhým dovolíš, to si oni dovolí k tobě, a ne jinak
15. Jak vidíme druhý, to je odraz nás samých, a jak vidí ostatní nás, to je zase jejich odraz
16. Neber si, prosím tě, hlavně si neber věci osobně! Vypovídá to vždy o té duši
17. Vzorce ze společnosti nemusíš přijímat, ale můžeš si život udělat úplně jinak a po svym. Jen se nesmíš bát. Jde to! 
18. Stěžovat si je daleko lepší, než provést změnu
19. Jedno z největších životních poznání je smrt - třeba vrstevníka. Uvědomíš si konečnost a začneš se 100 % poslouchat a žít svůj život, nikoliv život rodičů
20. O čem často mluvíš s druhými, to tě dělá šťastným
21. Život je nevyzpytatelný a kdo je dnes nahoře, může být zítra dole a naopak
22. Být dole je největší motivací jít nahoru, když seš totiž nahoře, můžeš ustrnout 
23. Nepoměřuj se s ostatními! Není to realita, jen tvoje představa 
24. Přijmi svoje úzkostný hlasy v hlavě, který plynou z méněcennosti, ale uvědom si, že nejsou pravdou 
25. Ty máš svůj čas a jiní lidé zase svůj, tak nespěchej a měj trpělivost
26. Jednoho dne tě člověk podrazí, ale za pět let ti zase pomůže na vrchol
27. Nemůžeš po rodině chtít hned přijmout něco, s čím se vyrovnáváš ty více než 10 let 
28. Lítost druhých není léčivá
29. Čím jsem starší, tím jsem pro sebe snesitelnější a stávám se svobodnější 
30. Situace a lidé ti mnohdy zrcadlí tvé chování - někdy celkem síla ho vidět z druhé strany
31. Ne, tvůj problém neřešíš jen ty a nejsi jediná na světě. Ale řeší ho třeba i ta, které závidíš krásu, to se ale dozvíš později (ty paradoxy)
32. Tělo ti dá vědět, kde je tvoje místo a kde nikoliv (fyzicky i psychicky)
33. Neboj se druhých, protože oni se bojí často ještě víc
34. K nápadům mají přístup všichni, ale pouze minimum je realizuje
35. Pouze ty seš zodpovědnej za svůj život, nikoliv stát,  škola, vláda nebo doktor. Ale je jednodušší mít vinu v někom jinym! A jen ty víš, co tady máš a nemáš dělat. 
36. Všechno vědění už máme někde v sobě, ale musíme odhrnout a vyrvat ty plevele systému
37. Ze dna vznikají ty největší sny a nápady a ty největší trápení se dají vždy otočit na druhou stranu mince 
38. Na světě je možný úplně všechno 
39. Když pracuješ na něčem ze srdce, víš na 100 %, že to dělat máš. Prostě to víš a nepochybuješ. 
40. Traumata, trápení a bolesti dávají neuvěřitelnou sílu, ale až časem 
41. Traumata, trápení a bolesti jsou darem, protože ty už budeš vědět o dně, ale ostatní nikoliv
42. Každý člověk je na jinym stupni, a vy se buď potkáte, nebo nepotkáte
43. Nevnucuj druhým své názory a řešení, i když jsou nejvíc jasné, oni mají svou cestu
44. Negativní názory jsou také motivací a hnací silou - k vyvrácení 
45. Chval! Když to cítíš. A děkuj každej den.
46. Všechno špatný je nakonec to nejlepší, jen to není vidět hned
47. Každej má svůj úkol, a kdo ne, tak ho ještě neobjevil 
48. Život a lidé tě nevláčí, neřídí - řídíš ho sám, a to je skvělý si uvědomit
49. Všichni jsme propojeni a je fajn nebýt k druhým ofenzivní
50. Každý názor je názor toho člověka, nikoliv pravda
51. I práci si můžeš udělat tak, aby ti vyhovovala
52. Strachu je opravdu nejlepší se postavit. Jedno jeho zdolání tě nastartuje k mnoha změnám! 
53. Ty odsunutý sny se jednoho dne stejně probudí. Tak je poslouchej.
54. Každej je někdy nejistý, ať už je to jakákoli autorita! 
55. Každý zkušenost je součástí tvý skládačky, ať už špatná, nebo dobrá

20 celebrit, které otevřeně promluvily o svých problémech s plodností

*Sobotní večer s filmem*

Ta je ale hezká, ta je určitě plodná. Ta nikdy nic takovýho neřešila. Kéž bych byla taková. Temno.

A pak je to všechno jinak. 

Děláme si to samy, ty hrozný představy, fakt. Téma, který se zdá být v ČR tabu otevřelo hned několik slavných osobností. Protože musely, protože chtěly udělat něco dobrýho, protože jednoduše "mají koule". 

Nejsme příznivci bulváru, ale tohle jsou věci, který pomáhají. 

Hilary Clinton, Mark Zuckerberg, Marilyn Monroe, Kim Kardashian, Michelle Obama, Michaela Maurerová a řada dalších.

Děkujeme.

1. Anne Hathaway 



Potom, co oznámila další těhotenství, Anne Hathaway podpořila na svém instagramu všechny, kdo se setkali s nepodností. Sama totiž prošla velmi bolestnými a izolujícími kroky na cestě k otěhotnění (blíže je však nespecifikovala). 

2. Beyonce Knowles 



Ve svém dokumentu HBO „Život je jen sen“ zpěvačka odhalila, že zažila před svým prvním těhotenstvím potrat. Zpěvačka otevřeně a čestně hovořila o srdečním zlomu, který jí a manželovi Jay Z způsobil: „Vybrala jsem si jména. Představovala jsem si, jak bude moje dítě vypadat. “ Řekla také, že tato zkušenost ji vedla k napsání nejsmutnější písně, kterou kdy ve svém životě napsala. 

3. Mark Zuckerberg



V roce 2015 Mark Zuckerberg odhalil, že spolu s manželkou Priscillou Chanovou očekávali své první dítě. Ve veřejném příspěvku oznamujícím novinky napsal generální ředitel Facebooku také osobní informace o jejich snahách o otěhotnění. "Snažili jsme se mít dítě už několik let a prožili si tři potraty," napsal Tato zpráva vedla k vylití podpory od ostatních, kteří zažili podobné situace. Od té doby manželé rozšířili svou rodinu ještě více a v roce 2017 přivítali druhé dítě, další dceru.

4. Sarah Jessica Parker



Herečka má za sebou řadu let a cest neúspěšných pokusů o otěhotnění. Po letech pokusů manželé nakonec přivítali dcery od náhradní maminky.

5. Tyra Banks 



Modelka také veřejně odhalila své boje s plodností, především IVF, které podstoupila hned několikrát. „Zažila jsem několik nešťastných okamžiků, velmi traumatické momenty,“ prozradila v roce 2015. „Je to čím dál obtížnější, jak stárnete.“

6. BROOKE SHIELDS 



Dva roky předtím, než Brooke a manžel Chris Henchy měli první dítě, museli se vypořádat s umělým oplodněním, IVF, hormonálními injekcemi a potratem. „Všichni kolem mě otěhotněli,“ napsala Brooke ve své paměti Down Came the Rain. „Po chvíli, když neuspějete, může vás napadnout, že jste selhaly. Všude, kam se podíváte, ženy jsou těhotné a každá píseň v rádiu vypadá, že je to všechno o těhotenství! Všechno je najednou frustrující.“

7. Nicole Kidman



"Zoufale jsem toužila po dítěti, ale nešlo to." Nicole má dvě adoptované děti s bývalým manželem Tomem Cruisem a porodila dceru Sunday Rose s manželem Keithem Urbanem ve věku 41 let. 
 „Každý, kdo to zažil, zná zklamání, bolest a ztrátu, kterou lidé prochází,“ řekla. 

8. KHLOÉ KARDASHIAN 



Khloé s těhotenstvím také museli pomoci lékaři. "Bylo to spíš o tom, že moje hormony byly vypnuté.." Měla však na tuto situaci pozitivní výhled a řekla: „Myslím, že moje potíže s otěhotněním pomohly mnoha ženám.“
Zajímavý rozhovor si můžete přečíst zde:https://www.independent.co.uk/voices/khloe-kardashian-fertility-problems-pregnant-first-child-ivf-a8123091.html 

9. ELIZABETH BANKS 



„Jedinou skutečnou překážkou, které jsem v životě čelila, byla neplodnost. Po letech pokusu otěhotnět, když jsme zkoumali řadu léčebných postupů plodnosti, byly všechny neúspěšné. Naše další cesta tedy vedla k gestační náhradě: uděláme „dětský dort“ a upečeme ho v „troubě“ jiné ženy. “ 
„U mě to byl problém s dělohou, embrya se neuchytila.“

10. HUGH JACKMAN 



Hugh a manželka Deborra-Lee Furness mají dvě adoptované děti, ale prozradily, že se nejprve pokusily mít děti staromódní cestou. „Dokud to neprojdete, uvědomíte si, že o neplodnosti se vůbec nemluví.… Udělali jsme IVF a Deb měl pár potratů,což se stává jednomu ze tří těhotenství. Ale nemluví se o tom. 

11. CELINE DION 



Kanadská ikona podstoupila IVF pro obě její těhotenství (se synem René-Charles a dvojčaty Nelson a Eddy), a i jí potkala cesta plná neúspěšných procedur. 

12. COURTENEY COX Courteney 



Herečka z Přátel si vždy myslela, že mít děti bude hračka. Snadno prý otěhotněla, ale těhotenství neudržela. Po několika potratech se rozhodla pro in vitro a nakonec se jí narodila dcera Coco. 
„Pamatuji si, jak jsem jednou potratila, a Rachel (Jennifer Aniston) v seruálu Přátelé porodila… To bylo hrozné, protože jsem musela být vtipná.“

13. MARIAH CAREY 



Než otěhotněla s dvojčaty, utrpěla Mariah Carey potrat, a proto musela brát po 10 týdnů v těhotenství progesteron: "Minimalizuje to možnost potratu o 50 procent."

14. MICHELLE OBAMA-BARACK OBAMA 



V exkluzivním rozhovoru s Good Morning America odhalila bývalá první dáma, že před 20 lety utrpěla potrat. Když  jí bylo kolem 30. let, začala si stále více uvědomovat, že „biologické hodiny tikají“ a „produkce vajec je omezená.“ Její potíže s otěhotněním ji nakonec vedly k tomu, aby otěhotněla pomocí IVF s dcerami Malia a Sasha.

15. KIM KARDASHIAN-KANYE WEST 



V roce 2015 se Kardashain rozpovídala o svých obtížích podruhé otěhotnět kvůli sekundární neplodnosti: „Nevěděla jsem, že budu tak otevřená, ale když jsem viděla v ordinaci lidi s podonmým problémem, pomyslela jsem si: 'Proč nesdílet můj příběh?' Bylo to opravdu emotivní. “

16. Emily Erwin Robison



Zpěvačka ze skupiny Dixie byla velmi otevřená ohledně léčby IVF. Společně se svým kamarádem pak napsala píseň „So Hard“ o svých osobních zkušenostech s neplodností a pomocí umělých metod k otěhotnění.

17. Marilyn Monroe 



O četných potratech americké filmové herečky, modelky, zpěvačky a producentky Marylin Monroe věděl celý svět. Málokdo však tušil, že za jejími depresemi stojí nejen problémy s muži a kariérou, ale i endometrióza. Právě kvůli ní se jí nikdy nepodařilo plod donosit. (Ve své pracovní smlouvě měla dokonce od roku 1956 dodatek, že v době menstruace, tedy bolestivých křečí, nebude natáčet ani stát modelem pro propagační materiály studia.)

18. Hillary Clinton 



I této dámě byla diagnostikována endometrióza a s ní spojené neskutečné bolesti během menstruace. Ačkoli jí lékaři hrozili, že se pravděpodobně potomka nikdy nedočká, díky hormonální léčbě a určitě i optimismu, má Hilary dceru Chelsea.

17. Susan Sarandon 



Tato herečka se dozvěděla o endometrioze po mdlobách a silném krvácení po několika letech. Její lékaři ji nasadili na antikoncepční pilulky a léky proti bolesti. Postupně měla tři děti a řekla, že je „jednou z těch šťastných.“ 

18.  Whoopi Goldberg



Tato známá herečka měla endometriózu asi před 30 lety, ale měla to štěstí, že měli dobří lékaři, kteří ji včas zachytili a zmírnili její příznaky. Částečně na základě svých zkušeností vytvořila produkt Whoopi & Maya, řadu konopných produktů určených k úlevě od menstruační bolesti.

19. Emma Bunton



Bývalé člence Spice Girls byla diagnostikována endometrióza ve věku 25 let. "Pamatuji si doktora, který tehdy řekl:" Padesát procent žen s endometriózou má děti. " Pomyslela jsem si: „Pouze 50 procent?“ Ohromně mě to vyděsilo, “ řekla. Dnes má dva syny.

20. Michaela Maurerová

 

Děkujeme! Populární a energická česká herečka se musela po dlouhá léta potýkat s problémem otěhotnět, ač byla podle lékařů zcela zdravá. Po umělém oplodnění se jí narodila dvojčátka a nyní má už třetí :-) O své zkušenosti promluvila otevřeně ve 13. komnatě v ČT:  https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/210562210800026-13-komnata-michaely-maurerove/ 


Zdroje: https://www.redbookmag.com/life/mom-kids/g2955/celebrity-fertility-problems/
https://www.thedelite.com/celebrities-who-have-opened-up-about-their-fertility-issues/25/

IVF MEETING PRAGUE 2019 – Proč jít příště? Aneb hrstka osobních dojmů

Web IVF meeting

Program IVF meeting 2019

• Pozor na představy

Název IVF Meeting Prague ve mně v první milisekundě - kdy jsem na něj narazila na Facebooku úplnou náhodou - evokoval skupinu maminek toužících po dětech na jedné straně a na straně druhé nedočkavou náruč center asistované reprodukce (nic proti nim!). V hlavě mi probleskla představa prostoru, který je nadupaný lidmi, veletrh se stánky předhánějící se v nejlepší nabídce a spousta stresu. Ale pak jsem viděla webovky, program a bylo vymalováno. Moje úzkostné já dostalo pěknou herdu do zad a díky bohu za to! Měla bych jít na kurz “Nesuď podle obalu”, říkám si teď. Na to už určitě taky nějaký kurz už bude :-))
Viděli jste událost? Byly jste?
Jsem asi poslední na světě, kdo vyhledává větší skupiny lidí. A otevírám se jen tam, kde je mi fakt dobře. Tentokrát jsem se ale přemohla, protože mě to tam prostě táhlo a já měla radost už jen z toho, že tohle téma v Čechách někdo KONEČNĚ otevírá veřejně a s velkou dávnou statečnosti už jen z toho důvodu, že nabízí několik pohledů na neplodnost, včetně těch “lékařských” i “lidských”.
Šlo tedy o ojedinělou akci, protože s ženami s podobnými “výzvami” jsem naposledy měla tu čest se potkat na kurzu hormonální jógy u lektorky Šárky Simoneidesové cca před rokem. Ono se totiž mluví s někým úplně jinak, pokud ten člověk prožívá podobné věci jako vy. Tak jsem sedla do vlaku a jela za Kájou s pocitem víc než uvolněným - nevěděla jsem sice, co mám cejtit, ale věděla jsem, že dělám dobře.

• Očekávání versus realita 

Mohla bych tady psát slohy o pěknym prostředí, milých lidech z řad organizátorů i sponzorů, občerstvení i kafi, masáži a milých dárcích.. Mohla, a všechno to bylo skvělý. Pro mě ale je nejdůležitější, jestli se někde cejtim dobře a nebo naopak. Ale světe div se, mě bylo velmi dobře a říkám si: jsem tady správně! S Kájou se seznamujeme s úžasnýma holkama z otěhotnět.cz, koupím si bylinný Femigard (potřebuju ho, je mi po něm lépe než po Gynexu) znovu vidím Šárku Simoneidesovou, která mě naučila HJ.
Dojímají nás sedící páry kolem, protože v tom jsou spolu a za oba. Dojímá nás příběh paní Kateřiny Burešové s endometriózou, která má i navzdory předpovědím lékařů dvě zdravé děti (po kolikáté už takový příběh se šťastným koncem slyším?).  Dojímám se sama nad sebou, že bych neměla hned věci zavrhovat, ale napřed si je vyzkoušet a poslechnout. Paní Mudr. Helena Máslová a její přednáška je opět stejně aktuální a inspirativní jako její videa na youtube (vřele doporučuju).

Ukázka zajímavých postřehů bodů, které si v hlavě odnášíme:

• Existují mladý holky, které o svých zkušenostech v otázce plodnosti dokážou mluvit a podělit se o to s vámi bez studu nebo předsudků - a to nejen přednášející
• ČR má nejhustší síť IVF center
• Zrada vlastního těla, neplodnost = stres, který je podle měření podobný se stresem onkologicky nemocných lidí
• Po IVF by měla žena zamířit do své postele a nejlépe s partnerem (hormony štěstí), nikoliv do metra plného lidí nebo na nákupy
• Příprava na IVF ve formě změny životního stylu u obou partnerů (!) je z jejich strany hlavně často úplně podceňovaná
• Tělesný tuk je při těhotenství velmi důležitý
• Když je žena v sexu pasivní (jen leží), může napomoci těhotenství (!)
• Repetitivní činnosti (opakující se, třeba pletení) zvyšují hladinu progesteronu (halleluja pro nás “konzervy”)
• Každé 25. dítě pochází z umělého oplodnění
• Na spermiogram má velký vliv životní styl, může se tedy snadno zlepšit
• Plodnost miluje spontánnost a místa s menší hustotou zalidnění (!)
• Přírodní přístupy spolu s učením sebelásky a sebepochopení představují pro spoustu lidí až poslední krok při cestě za dítětem

.. A to byla jen malá hrstka toho, co na IVF můžete slyšet - především od odborníků.

• IVF meeting není pro mě - omyl

IVF meeting Prague není pouze pro páry toužící po miminku. Je to i pro nás indiánky. Je to vhled do vašeho osobního traumatu, které stejně denně řešíte.Tady můžete zažít pocit jakési sounáležitosti, rozšíříte si obzory a zjistíte, že je vás víc - žen a holek se stejným otazníkem nad hlavou a přirozenou pokorou.

Odcházím rozjitřená v tom nejlepším slova smyslu, ve vlaku píšu postřehy a ještě dlouho z toho zážitku čerpám energii. Je fakt osvobozující někdy prolomit tu komfortní zónu, zkuste to třeba příště - ty ženy, které už neřeší v hlavě vzorce “co by na to řekli lidi” jsou tou pravou inspirací pro nás všechny.

Velké, převeliké díky patří paní organizátorce Veronice - za realizaci její myšlenky navzdory všem úskalím, zajetým vzorcům a rozdílným názorům. Radujeme se z toho, že má někdo podobnou vizi, která je podobná té naší.  

  

Čtu: Náš velký útěk: Přežije rodina mimo civilizaci? - Andrea Hejlskov

Tuhle knihu s krásným obalem si vezmete do ruky a začnete snít.

Snít začne ta vaše část, která vám říká, že přeci tyhle nalinkovaný vzorce, fůra věcí a společnost.. To nemůže bejt úplně to nejlepší, nejsprávnější..   

Vzít si jen to nejnutnější a jít do lesa. Nechat za sebou všechny konzumní nesmysly, předsudky, dluhy a lži o sobě samých, ego, touhu po penězích a moci,  znovu se spojit s přírodou, s lidmi, sám se sebou. Mýt se v řece a neutrácet, pěstovat si bio jídlo. 

Ty představy jsou krásný úplně stejně, jako obal knihy. 

Tu si nakonec koupíte a čekáte, že se tahle vaše jedna část ještě více nakrmí tím ideálem a ideálním stavem v přírodě. A bude šťastná.

Tu knihu si trochu předem vysníte. Ale ona není úplně taková. 

Nejedná se totiž o fikci, ale o reálný život.

• Název Náš velký útěk
• Autor Andrea Hejlskov
• Vydalo nakladatelství Portál, s. r. o.
• 296 stran, první vydání, Praha 2018

Anotace: 

"Andrea má čtyři děti a ona i její muž jsou stále méně spokojeni se způsobem života, který jim nabízí civilizovaná společnost s přesně stanovenými pravidly. Připadá jim, že jejich existence se skládá jen z vydělávání peněz, za něž pořizují množství věcí, které vlastně tak úplně nepotřebují a které mnohdy vznikají za nepřijatelných podmínek. Jejich rodina je v zajetí nových médií a děti komunikují mnohem více se svými tablety než spolu nebo s rodiči. Ti se proto rozhodnou k radikálnímu kroku: opustit civilizaci, nastěhovat se na rok do opuštěného domku hluboko ve švédských lesích a zkusit tam žít autentickým životem, pomocí vlastních sil a v těsném kontaktu s přírodou. Kniha podle skutečných událostí je založena na autorčině deníku z tohoto období a strhujícím způsobem popisuje, jak rodina znovu objevuje svou vnitřní sílu a soudržnost, ale i konflikty, které civilizace potlačuje, ale mimo ni vyvstanou v plné síle. Andrea Hejlskov je dánská psycholožka, vyučovala psychologii na univerzitě, pracovala jako dětská psycholožka, ale pak se s manželem rozhodli k radikálnímu kroku popsanému v knize. Své zkušenosti vylíčila v blogu, který později vyšel knižně."

Po dočtení knihy se stane velmi zvláštní věc. Je asi jedna v noci. Po dnech plných existenciální úzkosti a stresu cejtim na hrudi zvláštní pocit klidu, který se pomalu roztáhne do celýho těla. Je to z knihy. vím to. Klid a jakási moudrost, která přetrvá i ráno po probuzení. Jak to jen popsat. 

Velmi často u mě zavládne po dočtení knihy pocit typu: "Měla bych tohle a tohle." "Nedělám tohle a tohle." "Asi je správný tohle a tohle." Porovnáváme nebe a dudy se sebou samým. 

Teď je to ale něco zcela odlišnýho. 

Dostavuje se u mě naprostej klid, při němž najednou necítíte žádný tužby - nejsou, protože víte, že nejsou důležitý. A že to máme všechno v sobě, už to vlastně vždycky všechno máme. Nejsme nedostateční, protože nemáme X triolonů věcí z reklam, o nic nepřicházíme, pokud nepřečteme těch XX informací, co se na nás valej, nejsme sobečtí, pokud neodpovíme na těch XX zpráv, protože si lidé zvykli, že všichni odpovídají hned (a za čas dopisů to tak nebylo, lidé odpovídali, když uzrál čas). Máte pocit hojnosti a nic vám prostě najednou nechybí. Nic nepotřebujete. Jste dokonalý a v pořádku už teď. Trochu se tomu sama divím. Protože nejde o knihu filozofickou, nejde ani o kritiku společnosti a kapitalismu, není to traktát, není to ani výzva ani apel, je to.. Popis reality, a vy čekáte romantickou idylku na konci světa (že bychom si na to tady zvykly). A vlastně vás trochu štve, že tam není. Po 100 stránkách se to ale změní. A vy se těšíte na čtení. 

O postavách si děláme velmi zamlžený obrázek. Autorka totiž moc nehodnotí, nestaví děti ani manžela do předem daných literárních vzorců, nedělí na špatný a dobrý, tak jako sám život není černobílý. Pouze v náznacích se dozvíte o životě před velkým útěkem, bývalém manželovi. Život předtím jako by neexistoval. Dialogů je zde po málu, zato popisů činností jednotlivých postav mnoho - ale tím to končí. Někomu to může chybět, protože se vlastně s nikým velkolepě neztotožní (možná). Chybí tady subjektivita, autorka se snaží být objektivní, i u svých pocitů - a tady nastává trochu chaos. Ve spojení s chaotickou chronologií (která je pro tento typ literatury možná běžná?) a nedořečeností, pouze náznaky, pocity bez hlubších popisů  nás překvapí nejednou hysterický výstup autorky s manželem, o němž najednou chce psát, ale co k němu vedlo čtenář nic moc neví. Chybí tady gradace nebo logika příčiny a následku. Je ale otázkou, jestli toto je realita života a jestli vše má své logické vysvětlení.. Možná to neví ani autorka.
Po půlce knihy si řeknete - o čem jsem to vlastně četla? Nenaskočí vám ucelenej chronologickej obrázek, prostě ne. Skáče to, jako sám život. Naskočí vám jen pocit z knihy, na knihu se těšíte. 
Po dočtení chcete, aby autorka vydala další knihu. A taky si něco postavit holýma rukama. Jít do přírody a bejt tam konečně sám sebou bez masek a hereckých výkonů. 
Projíždíte autorčin instagram, hledáte ten její život, googlujete, chcete vidět děti z knihy. Tiše obdivujete a říkáte si: to je to správný. Takhle to má bejt. Chápu to a chtěla bych na to mít ty koule. Tohle je budoucnost, cítím v kostech. 

Klady: 
- Neidealizování
- Pocit po přečtení

Zápory:
- Nedořečenost, touha čtenáře vědět víc, nakousávání
- Uzavřenost hlavní hrdinky 

Odkazy:
Stránky Andrey Hejlskov: https://andreahejlskov.com/wellcome/

Instagram Andrey: https://www.instagram.com/andreahejlskov/?hl=en


A další knihy, na který se chystám? 
Palán, Aleš, 1965- Raději zešílet v divočině: setkání s šumavskými samotáři
Thea - Učebnice čarodějnictví a magie

Terapie psaním: Sebelítost, role oběti a instantní štěstí

Zpočátku to byl vztek a naštvanost.

Po čase to přešlo do lítosti a role oběti.

Prosím všechny, jež se mají dobře a jsou vyladění - nekažte si to. Tohle není vyladěnej text. Tohle je ta temnější stránka.

Nemoci, syndromy, nelehký životní situace, rodinné problémy a všechny životní zkoušky mají tendenci se vyrojit najednou - doslova. Proč dávkovat postupně, když to lze vzít všechno naráz.
Jdete po své cestě již nějakou dobu, máte ji pevně v rukou, docela dobrý život s jasně danými "jistotami", máte se o co a o koho opřít, pohoda. Tak trochu si žijete v pohádce, že je všechno dobrý a všechny drobný problémy se vyřeší.
A do toho to přijde. Zvlášť v době poklidu a stavu "teď už vím co v životě chci, teď už bude dobře."
Všechen ten sen se složí jako domeček z karet. Zjistíte, že nemáte žádný jistoty (protože ty v životě prakticky neexistují, jediná je snad vaše existence) ale my si je moc rádi představujeme. Domněle.
Jeden problém vás zasáhne, řeknete si. Je to težký, ale to zvládnu. Jedná se o mě, to bude dobrý, poperu se s tím. S pcos.
Druhý problém vás zasáhne - jistoty jsou tatam, další věc, ve které jste několik let žili a ona je vlastně úplně jinak, cítíte se podvedeni, jako kdyby vašemu domku někdo uřezal nohy a on musel stát sám najednou bez pomoci ve vzduchu. Levitovat. A vy ho držíte holýma rukama. Je to dřina.
No a problémů se vynořuje mnohem víc, protože z těch velkých pramení a zasahují do jiných oblastí života.
Co vám v tu chvíli zbývá? Všechno strávit. To ale bohužel není záležitost jednoho měsíce, dvou hodin. Trvá to, protože v tom jsou emoce, city, zmatenost. Člověk moc neví. A tak jen tráví a snaží se fungovat. To zvládnu.
Taky se objevuje litování. Popravdě si nikdy neříkám "proč já", ale spíš se lituju, když na sobě cejtim další nespravedlnost nebo negativní energii. Třeba od jiných a na sobě. Protože nikdo nechce, aby na něm byly jeho problémy vidět a nechce se litovat před ostatními. Ty mají ale svoje pohádky zase o vás - jak se máte dobře, jaký dokonalý život vedete, jak máte všechno v pořádku. Nevidí vám do hlavy a nevidí vám dovnitř. Neví, s čím se vyrovnáváte.
To mám vždy chuť všechno vyklopit, říct, jak to je, aby mě ten člověk prostě přestal trýznit ještě víc. Jenže to nejde.
Každej chce bejt profesionální, ale kde je rozdíl mezi vaším životem a profesním? Pořád jste to vy. Nejsme roboti a nedokážeme to od sebe oddělit. Společnost nás chce takový. Bez problémů a emocí.
Když se to totiž dělá jinak, jsme většinou za exoty, co chtějí, aby je druzí litovali. Nenosí se to.
Děláme co můžeme, pracujeme na sobě a trávíme ty věci, což je práce naše vlastní, i když to už jiní nevidí. Jsme přeplnění myšlenkami, jak sobě ulevit, jak nepropadat úzkostem a depresi. Někdy to vyjde, někdy se napak nemůžem zvednout z postele. Někdy upadáme do hluboké flustrace vzhledem k okolnímu a našemu dění. Někdy si říkáme: "to už snad není ani možný."

***
Přijímám to. Přijímám ty vlasy v posteli, ty vlasy na koberci, v odtoku, na oblečení, všude kam jdu.
Hledám si zezadu, jestli nemám pleš.
Přijímám i to, že to třeba nepůjde. A přijímám i fakt, že mámu nedělají geny, ale role, opora a hlavně láska.
Přijímám, že se u mě začaly objevovat po několika letech náběhy na depresi a dovoluju si to prožít.
Přijímám, že to moje ego dostává zabrat. Že ten život, který jsem žila byl dost naivní a vymyšlenej. Že jsem si dřív o sobě něco myslela. Moc myslela. A neměla důvod.
Přijímám to, že mě lidi nemůžou litovat nebo se mnou jednat jako v rukavicích jen proto, že toho je moc, jeden problém se v mojí hlavě střídá s druhým a je to flustrující.
Přijímám to, že se mi objevujou myšlenky typu "už nemůžu" nebo "mám tady cenu". Protože vim, že zas nebudou.
Přijímám to, že se stydím za to, že nejsem dost silná a že bych měla víc pracovat.
Přijímám to, že třeba zůstanu sama a nedáme to.
Přijímám to, že rodiče se snaží být pro děti lepšími, než jsou.
Přijímám to, že jsem dospělá a musím si poradit. Spolehnout se na sebe.
Přijímám to, že jsem odešla ze školy a stojím si za tím.
Přijímám to, že si teď každej řešíme svoje vlastní problémy samy a stavíme do našeho vztahu zdi. Radši. Aby se to netřískalo.
Přijímám to, že seš naštvanej. To je fáze, která přejde.
Přijímám to, že nemůžu všechny najednou zachránit.


Přijímám se a dělám všechno nejlíp, jak v tu chvíli právě umím.


Z role oběti vystoupíme, snažíme-li se něco se situací dělat sami. Po pomalých krůčcích. Jen chceme někdy všechno až moc hned, ale takhle to nefunguje. Instantní štěstí. Cesta je cíl.

Jak bojujete s lítostí vy?

A.

Zkušenost: Kineziologie, jak probíhá?

Kineziologie. 

Další možná cesta a moje poměrně už starší zkušenost, kterou jsem si zapsala, abych mohla předat dál. 

Zápisky z kineziologie vznikly jako zpráva pro kamarádku, jsou tedy víc než upřímný.

Co je kineziologie?

"Kineziologie je metoda, při níž je možné vyřešit si skryté konflikty z minulosti, které ovlivňují váš reálný život. Její podstatou je zharmonizování energií těla a nalezení příčiny, která narušila tok vaší energie v těle (traumatický zážitek, špatná zkušenost), a její proudění opět obnovit."

V praxi to vypadá asi tak, že se odstraňují bloky v mozku vzniklé stresem - pomocí tzv. kineziologického testu. Kineziolog se vás ptá na otázky a odpověď na ní dostane v podobě změny svalového napětí (sympatické, toto vlastně člověk moc neovlivní a nemůže se na oko vylepšovat).

Na co pomáhá

Na všechno.. Od váhy, poruch učení, přes stres, fobie, alergie, deprese a úzkosti.

Moje zápisky

Moje pátrání po správnym kineziologovi vedli přes diskuze na internetu a mou vlastní intuici a nakonec jsem se rozhodla jet jednoho jarního odpoledne k paní do Chocně.
Sezení bylo u ní v rodinném domě. Ihned se zeptala, co mě k ní přivádí – jestli jdu jen tak, nebo mám nějaký problém. Poté si vzala A4 (kterou mi na konci dala domů), do ruky tužku a na základě mých odpovědí na otázky začala kreslit pro laika nepochopitelné obrazce - dělala tzv. automatickou kresbu. 
Ptala se mě při tom odkud jsem, s kým jsem vyrostla, kdy se narodili moji rodiče, kdy můj bratr. Co studuju, kdy se narodil můj partner, jakou práci dělá, jaký máme vztah. Pak ještě co babička a děda, tchyně. Po rodině se věnovala mým zážitkům třeba z dětství, co mě ovlivnilo a pamatuju si na to živě, čeho se bojím. U toho držela kyvadlo nad obrázky nějaké stupnice – podle které jsem to všechno měla v normě, jen u lidí mírně horší, jakože jsem víc ve vesmíru a tak (ne, vážně?).. 
Pak jsme přešli k mému oboru a práci. Říkala, že je pro mě literatura, historie a paměť jako dělaná, že tady lidem mám pomáhat a že jsem se narodila v nějaký ultra „vysoký stupnici“ nadvědomí, což prej většina lidí nemá a jsou přízemní.. (to se hezky poslouchá) a že mám tady na světě říkat svůj názor a pomáhat lidem s jejich problémy, poukazovat na ten povrchní systém apod. Že jsem jakože víla a že se pak z toho vesmíru musim zase vrátit na zem (voda prej uzemňuje) a že mám sedět s nohama na zemi – já nesedím vůbec s nohama na zemi celej život, většinou je mám na židli. 
Pak přišla ta druhá část, kdy jsem začala bejt dost mimo. Paní pořád totiž mluvila – 90 min a já u z ji pak moc nevnímala chvilkama. Vim, že jsem seděla a ona byla nade mnou a sahala mi na hlavu, pořád něco říkala a já si musela sahat různě po těle- třeba na ledvinu, na druhou, a ona mi vysvětlovala proč. Pak jsem se vždycky musela se nadýchnout a vydýchat, někdy normálně, někdy jsem dělala třeba „ššššš“, pak zase vrčela jak tygr. Prostě mi to všechno přišlo jako takový čištění. 
Hodně zvláštní bylo, co přišlo ke konci. Začalo mi to všechno bejt hrozně nepříjemný a nejradši bych už utekla a byla doma. Taková ne panika, ale nepříjemnej pocit a vadilo mi, co se mnou dělá – což si vysvětluju tak, že jsem byla už jak mátoha a ona ze mě asi tahala ty největší hnusy. 
Říkala, jak jsem v pohodě, jinak bych třeba cukala rukou atd., Uzemnila jsem se vodou a šla na vlak.  Doma jsem byla pěkne mimo ale bylo mi fajn, dneska jen trošku cejtim hlavu a jsem dost nad věcí. xx

Verdikt:
1000,-/sezení plus vlak
Převratný zázrak se po kineziologii nekonal, ale pocity se mi během ní měnily - na fyzický i psychický úrovni. Takže jo, má to něco do sebe. A bez paní by asi nebyl ani název blogu. Děkuju!

Zdroje:
https://terapie.zdrave.cz/ucinky-kineziologie/

S úctou A.

Můžete se podělit o své zkušenosti a vlastní příběh u mě na Facebooku.

Nebo mě sledovat na Instagramu.

Život po vysazení hormonální antikoncepce, aneb "Já tě nepoznávám"

Ta antikoncepce.

Na jedné straně starší generace, která na prášky nedá dopustit (třeba moje mamka).

Na druhé straně přímo nenávist ze strany naší generace, která už může přemejšlet i nad něčím jiným, než nad frontou na vložky a toaletní papír.

Jak to mám já? Něco mezi. Spíš špatný, ale byla bych pokrytec, kdybych jela jen tu hejtovací lajnu. Pro nás s pcos pilulky totiž můžou znamenat usnadnění života - na nějakou dobu, ne napořád.

Navíc ji v 99 % gynekologů na pcos předepisuje (je to dobře, je to špatně?).

Problém to nevyřeší, ale zahladí a my můžeme řešit pro nás důležitější věci, než naší nerovnováhu.

Co se mi ale příčí je předepisování HA jako na bežícím pásu mladým zdravým holkám bez kontrol krve apod. Nepoučení pacientek i o těch negativních stránkách a změnách, které můžou v těle nastat. 

Už nějaký ten pátek to zkouším bez ní, "nahodit se" sama a tohle jsou ty nejzásadnější věci, které jsem na sobě vypozorovala:

• Jak na mě působí vysazení antikoncepce po několika letech?

- Změna barvy kůže - od ihned se opalující kůže se mi braním antikoncepce změnila barva na světlejší, a to o dost. Několik let jsem přemýšlela, čím to je. A ejhle, stačilo si přečíst příbalový leták antikoncepce - je to jeden z nežádoucích účinků, který se může projevit. Po vysazení se mi zase vrací moje tmavší barva. (Na typy kůže se můžete mrknout zde: https://www.cazo.cz/aktuality/typy-kuze/)
- Menší úzkosti a strach - ano a to o dost.. Úplně to nezmizelo, ale je to mnohem lepší.
- Změna charakteru a větší společenskost - cituji přítele: "Já tě nepoznávám". Síla, že?
- Menší spavost, nepotřeba spát přes den - také rozhodně lepší
- Více energie
- Změna typu pleti - od mdlé a suché ale bez akné k mastnější s občasným akné (ale ne extrémním)
- Občasné pupínky na zádech
- Dominance - ano, my holky s pcos víme proč. Snažím se to mírnit, po vysazení určitě vidím rapidní změny - jako kdyby se vám vaše charakterové vlastnosti zdvojnásobily.
- Změna vlasů rapidní - toto nemohu brát jako příčinu vysazení HA, protože vlasy mi začaly padat už i s HA, změnily se z hustých a silných na slabé, cuchavé a je jich méně
- Určitě je toho ještě víc, ale zatím dokážu pojmenovat pouze těchto "pár" změn.

• Pár kosmetických "výhod" antikoncepce

- Pro ženy s pcos "vyrovnání hormonů", jenže nikoliv vašimi vlastními hormony, ale syntetickými - a uspí tak na nějakou dobu ty vaše
- Pravidelná pseudo menstruace - gynekologové menstruaci doporučují pro "čištění" dělohy, i tu pseudo menstruaci po HA
- Kvalitní vlasy bez vypadávání, husté vlasy, nezacuchané - na mě již nefunguje, na někoho ano
- Méně chloupků
- Nemastící se rychleji vlasy - to mohu potvrdit

• Některá méně známá fakta o HA

- Při braní antikoncepce si můžeme vybrat partnera, který nám po vsazení nemusí úplně vyhovovat - nemusí nás přitahovat a geneticky není ten "nejvhodnější". Jsme prostě při výběru ovlivněný.
- Podle studií mají ženy s HA lepší prostorovou imaginaci a orientaci- což je dominantou mužů, ženám se tedy HA mění mozek na "mužský"
- Při vysazení antikoncepce může chvíli trvat, než se nahodí menstruace, protože prášky náš end. systém utlumí
- Před nasazením HA by se měli dělat krevní testy. Který lékař je ale dělá?
- Googlim dál, protože jsem jednou četla článek, kde bylo, že HA dělá několik stovek změn v ženskym mozku. Hledám a nenacházím, i na ty negativa moc článků není - a nebo se opakují. Čím to asi bude?

Závěrem
Hormonální antikoncepce je z hlediska kulturního revoluční, nicméně je stále mladá a my nevíme přesně, jak v průběhu let na ženy působí a bude působit na generace a na plodnost. Snad to nebude podobný scénář jako Příběh služebnice.
V těchto otázkách mi pomohlo otevřít oči toto video o české neplodnosti - nebojte, není to depresivní (ty čísla trochu jo, ale je to hezky pojaté) - všem doporučuji se podívat: https://www.youtube.com/watch?v=Qa5nQjgzMIk&t=1182s.

Jaké změny pozorujete u sebe? Napište :-)

S úctou A.

Můžete se podělit o své zkušenosti a vlastní příběh u mě na Facebooku.

Nebo mě sledovat na Instagramu.

Pokud chcete :-)