Kineziologie.
Další možná cesta a moje poměrně už starší zkušenost, kterou jsem si zapsala, abych mohla předat dál.
Zápisky z kineziologie vznikly jako zpráva pro kamarádku, jsou tedy víc než upřímný.
Co je kineziologie?
"Kineziologie je metoda, při níž je možné vyřešit si skryté konflikty z minulosti, které ovlivňují váš reálný život. Její podstatou je zharmonizování energií těla a nalezení příčiny, která narušila tok vaší energie v těle (traumatický zážitek, špatná zkušenost), a její proudění opět obnovit."
V praxi to vypadá asi tak, že se odstraňují bloky v mozku vzniklé stresem - pomocí tzv. kineziologického testu. Kineziolog se vás ptá na otázky a odpověď na ní dostane v podobě změny svalového napětí (sympatické, toto vlastně člověk moc neovlivní a nemůže se na oko vylepšovat).
Na co pomáhá
Na všechno.. Od váhy, poruch učení, přes stres, fobie, alergie, deprese a úzkosti.
Moje zápisky
Moje pátrání po správnym kineziologovi vedli přes diskuze na internetu a mou vlastní intuici a nakonec jsem se rozhodla jet jednoho jarního odpoledne k paní do Chocně.
Sezení bylo u ní v rodinném domě. Ihned se zeptala, co mě k ní přivádí – jestli jdu jen tak, nebo mám nějaký problém. Poté si vzala A4 (kterou mi na konci dala domů), do ruky tužku a na základě mých odpovědí na otázky začala kreslit pro laika nepochopitelné obrazce - dělala tzv. automatickou kresbu.
Ptala se mě při tom odkud jsem, s kým jsem vyrostla, kdy se narodili moji rodiče, kdy můj bratr. Co studuju, kdy se narodil můj partner, jakou práci dělá, jaký máme vztah. Pak ještě co babička a děda, tchyně. Po rodině se věnovala mým zážitkům třeba z dětství, co mě ovlivnilo a pamatuju si na to živě, čeho se bojím. U toho držela kyvadlo nad obrázky nějaké stupnice – podle které jsem to všechno měla v normě, jen u lidí mírně horší, jakože jsem víc ve vesmíru a tak (ne, vážně?)..
Pak jsme přešli k mému oboru a práci. Říkala, že je pro mě literatura, historie a paměť jako dělaná, že tady lidem mám pomáhat a že jsem se narodila v nějaký ultra „vysoký stupnici“ nadvědomí, což prej většina lidí nemá a jsou přízemní.. (to se hezky poslouchá) a že mám tady na světě říkat svůj názor a pomáhat lidem s jejich problémy, poukazovat na ten povrchní systém apod. Že jsem jakože víla a že se pak z toho vesmíru musim zase vrátit na zem (voda prej uzemňuje) a že mám sedět s nohama na zemi – já nesedím vůbec s nohama na zemi celej život, většinou je mám na židli.
Pak přišla ta druhá část, kdy jsem začala bejt dost mimo. Paní pořád totiž mluvila – 90 min a já u z ji pak moc nevnímala chvilkama. Vim, že jsem seděla a ona byla nade mnou a sahala mi na hlavu, pořád něco říkala a já si musela sahat různě po těle- třeba na ledvinu, na druhou, a ona mi vysvětlovala proč. Pak jsem se vždycky musela se nadýchnout a vydýchat, někdy normálně, někdy jsem dělala třeba „ššššš“, pak zase vrčela jak tygr. Prostě mi to všechno přišlo jako takový čištění.
Hodně zvláštní bylo, co přišlo ke konci. Začalo mi to všechno bejt hrozně nepříjemný a nejradši bych už utekla a byla doma. Taková ne panika, ale nepříjemnej pocit a vadilo mi, co se mnou dělá – což si vysvětluju tak, že jsem byla už jak mátoha a ona ze mě asi tahala ty největší hnusy.
Říkala, jak jsem v pohodě, jinak bych třeba cukala rukou atd., Uzemnila jsem se vodou a šla na vlak. Doma jsem byla pěkne mimo ale bylo mi fajn, dneska jen trošku cejtim hlavu a jsem dost nad věcí. xx
Sezení bylo u ní v rodinném domě. Ihned se zeptala, co mě k ní přivádí – jestli jdu jen tak, nebo mám nějaký problém. Poté si vzala A4 (kterou mi na konci dala domů), do ruky tužku a na základě mých odpovědí na otázky začala kreslit pro laika nepochopitelné obrazce - dělala tzv. automatickou kresbu.
Ptala se mě při tom odkud jsem, s kým jsem vyrostla, kdy se narodili moji rodiče, kdy můj bratr. Co studuju, kdy se narodil můj partner, jakou práci dělá, jaký máme vztah. Pak ještě co babička a děda, tchyně. Po rodině se věnovala mým zážitkům třeba z dětství, co mě ovlivnilo a pamatuju si na to živě, čeho se bojím. U toho držela kyvadlo nad obrázky nějaké stupnice – podle které jsem to všechno měla v normě, jen u lidí mírně horší, jakože jsem víc ve vesmíru a tak (ne, vážně?)..
Pak jsme přešli k mému oboru a práci. Říkala, že je pro mě literatura, historie a paměť jako dělaná, že tady lidem mám pomáhat a že jsem se narodila v nějaký ultra „vysoký stupnici“ nadvědomí, což prej většina lidí nemá a jsou přízemní.. (to se hezky poslouchá) a že mám tady na světě říkat svůj názor a pomáhat lidem s jejich problémy, poukazovat na ten povrchní systém apod. Že jsem jakože víla a že se pak z toho vesmíru musim zase vrátit na zem (voda prej uzemňuje) a že mám sedět s nohama na zemi – já nesedím vůbec s nohama na zemi celej život, většinou je mám na židli.
Pak přišla ta druhá část, kdy jsem začala bejt dost mimo. Paní pořád totiž mluvila – 90 min a já u z ji pak moc nevnímala chvilkama. Vim, že jsem seděla a ona byla nade mnou a sahala mi na hlavu, pořád něco říkala a já si musela sahat různě po těle- třeba na ledvinu, na druhou, a ona mi vysvětlovala proč. Pak jsem se vždycky musela se nadýchnout a vydýchat, někdy normálně, někdy jsem dělala třeba „ššššš“, pak zase vrčela jak tygr. Prostě mi to všechno přišlo jako takový čištění.
Hodně zvláštní bylo, co přišlo ke konci. Začalo mi to všechno bejt hrozně nepříjemný a nejradši bych už utekla a byla doma. Taková ne panika, ale nepříjemnej pocit a vadilo mi, co se mnou dělá – což si vysvětluju tak, že jsem byla už jak mátoha a ona ze mě asi tahala ty největší hnusy.
Říkala, jak jsem v pohodě, jinak bych třeba cukala rukou atd., Uzemnila jsem se vodou a šla na vlak. Doma jsem byla pěkne mimo ale bylo mi fajn, dneska jen trošku cejtim hlavu a jsem dost nad věcí. xx
Verdikt:
1000,-/sezení plus vlak
Převratný zázrak se po kineziologii nekonal, ale pocity se mi během ní měnily - na fyzický i psychický úrovni. Takže jo, má to něco do sebe. A bez paní by asi nebyl ani název blogu. Děkuju!
Zdroje:
https://terapie.zdrave.cz/ucinky-kineziologie/
S úctou A.
Můžete se podělit o své zkušenosti a vlastní příběh u mě na Facebooku.
Nebo mě sledovat na Instagramu.
Žádné komentáře:
Okomentovat