Vždycky mě zajímalo, jak to s těma depresema a úzkostma máme.
Je to příčina pcos, kdy se bojíme a strachujeme o možnost mít děti, nebo to je dáno chemicky, skrz hormony? Jak to teda je?
Já měla "zvláštní" stavy už před zjištěním pcos - započato pubertou. Ne nijak závratný, ale zpětně si říkám, že jsem se trápila dost často. A to nebylo jen tím, že zrovna letělo tzv. EMO.
Nicméně.. Potkala jsem v životě spoustu lidi s většími psychickými problémy (agora fobie, deprese, prášky), a to netrpěli PCOS. Není tedy nikde psáno, že máte-li pcos, budete mít zrovna tento příznak.
Zapátrala jsem teda těmi internety a našla následující:
Pcos u některých žen ovlivňuje i duševní zdraví. Podle četných výzkumů jsou ženy s pcos asi 3x častěji diagnostikováni s úzkostí a depresí, než ženy bez pcos. K duševním poruchám se často řadí i OCD, bipolární poruchy a poruchy příjmu potravy.
"Není jasné, co způsobuje zvýšené riziko úzkosti a deprese u lidí s PCOS. Mohlo by to být způsobeno symptomy PCOS nebo hormonálními rozdíly spojenými s poruchou, nebo kombinací faktorů, které dosud nejsou známy."
Máme ale k dispozici několik studií:
Lidé s PCOS, kteří mají úzkost nebo depresi, mohou mít nižší hladiny určitých neurotransmiterů (chemikálií, které vysílají signály v celém mozku a nervovém systému). Neurotransmitery jako serotonin (chemický posel v nervovém systému, který je spojen s pozitivními pocity) hrají důležitou roli v depresi a úzkosti. Jedna studie ukázala, že lidé s PCOS, kteří mají nízké hladiny serotoninu a jiných neurotransmiterů, hlásí více příznaků deprese a úzkosti (15).
Někteří lidé s PCOS mají inzulínovou rezistenci, což vede k vyšším hladinám inzulínu v krevním řečišti. Jedna studie zjistila, že větší inzulinová rezistence zvyšuje riziko deprese (11), ale jiné studie nezjistily žádný rozdíl (12,13). Jedna studie ukázala, že lidé s vyšší inzulínovou rezistencí hlásí více symptomů úzkosti, ale je zapotřebí více výzkumu (12).
Androgeny (skupina hormonů včetně testosteronu) jsou zvýšeny u mnoha lidí s PCOS. Pouze jedna studie sledovala hladiny testosteronu a nezjistila žádný vliv na deprese a symptomy úzkosti (10). Vyšší hladiny DHEAS (typ androgenního hormonu) mohou být spojeny se zvýšeným rizikem deprese a úzkosti u lidí s PCOS, ale to bylo zjištěno pouze v jedné studii a je zapotřebí dalšího výzkumu (14).
Ženy s PCOS mají také podle výzkumů významně vyšší úroveň psychického stresu než obecná populace
Co pomůže na úzkosti, deprese a jiný "nálady"?
V těžších případech léky (když už nemůžete vstát z postele, stále brečíte a nic vás nebaví a nezajímá. je čas zvážit antidepresiva)
Psychoterapie
Sport (podle studií měli ženy co sportovali nižší pravděpodobnost vzniku deprese)
Lék metformin - je předepisován na inzulínovou rezistenci a pomáhá i s depresí a úzkostí
Užívání omega-3 mastné kyseliny z rybího oleje samotného, nebo v kombinaci s vitaminem D, může u lidí s PCOS snížit příznaky deprese a úzkosti
Akupunktura
Jóga
Bylinky - např. třezalka (nepít na antikoncepci a nekomu nemusí sedět - já po ní usínám)
Příroda, túry a procházky
Relaxace: Frekvence na uklidnění (na youtube), autogenní trénink, představy
Sečteno a podtrženo, na "vině" tedy můžou být:
Fyzické vlivy: - Hormon Inzulín - Nerovnováha pohlavních hormonů A ty psychické: - Amenorea, alopecie, hirsutismus, akné
Příznaky deprese:
Únava, smutek, osamělost, bezmocnost, plačtivost. poruchy spánku, nedostatek motivace, změny chuti k jídlu, změny hmotnosti, pocit viny, obtížnost soustředění, ztráta zájmu o sex, ztráta zájmu o koníčky nebo činnosti, které byly dříve využívány, špatné rozhodování, bolesti hlavy, fyzické bolesti, jako je bolest krku nebo zad
Je to jako několik let vidět okolí pod černou záclonou.
Nic nemá jasný barvy.
Můj intimní příběh Proč o tom píšu, teď, když už je to za mnou? Protože se to občas vrátí třeba se snem. Pocity. Fuj! Ironií je, že jsem "starostma" okolo pcos na tohle dlouhý období v mém životě dost zapomněla. Ta schopnost mozku vytěsňovat špatný věci je opravdu unikátní. Řečeno slovy Jaroslava Rudiše: "Občas se to vrátí jako špatně strávený oběd". Bohužel mozek vedle zapomínání oplývá také schopností flash backů. A ty já občas mám. Těžko říct, jestli se to někdy ztratí úplně - když milujete opravdu dost, je to fakt na prášky. Nepochopte mě špatně - nejsem ta stalkerka z těch filmů, ale pokud jste někdy zažili "fakt velkou lásku" víte, rozumíte. Nebyla ani moc dlouhá (teď mám už jiný měřítko) - 2,5 roku. Zato dost intenzivní. A jak z filmu. Je to, jako kdybych si to vymyslela. Sklep (když nad tím tak přemejšlim, hodně mejch velkejch životních událostí se odehrálo ve sklepě- třeba první líbání). Sklep, lidé známí i neznámí, víno v ruce, gramofon (cool) a Lana Del Rey, přítmí, já, klasika vůbec ne cool, s nikym se moc nebavim, radši usrkávám víno, který ohluší úzkostný hlasy v mojí hlavě a pozoruju. No a on tam sedí přímo naproti. S pivem v ruce jako správnej Čech a čumí. Na mě. Začínám rudnout. Nevim, co to je za pocity, ale říkám si, že je podobnej jednomu mýmu známýmu. Atraktivní. S bohatými kadeřavými vlasy a s modrýma očima. Čučíme na sebe třeba hodinu. Dvě. A nemůžem přestat. Svět se zastavuje. Kolem jsou lidi, hraje hudba a my máme v prostoru soukromou a jasnou linku, propojení. Telefonujem si. Očima. Ježiiš, červená knihovna 21.století. Ale já si to fakt nevymejšlim. Jenže se mi začíná chtít na záchod. A to je kámen úrazu protože v tom věku jsem ještě trpěla hodně velkým mindrákem- hlava mi říká: "Konec. prostě musíš jít, jenže on tě uvidí z profilu a to je konec. Uvidí ten tvůj nos a seš v prdeli." A tak jsem šla. Vrátila se, a čumění za zvuků Lany pokračovalo (dodnes nemůžu tu hudbu slyšet). Pak teda proběhlo nějaké to líbnutí a následující dny jsme se viděli pořád. Pořád. Každej den. A nešlo přestat. Na první schůzku jsem šla tak rozklepaná, že jsem myslela, že omdlim. Chemie. Jo chemie. To je mocná čarodějka. Jí je úplně jedno, jakej má ten člověk charakter, bolesti, trápení, že poslouchá hip hop, že nahej zadek v baru, že filmy s Adamem Sandlerem, že... Postupem času zjistíte, že jste jiný. Jakože úplně. Hodnoty. Hádky, vášeň, hádky, slzy, útěky, vášeň, žárlivost, slzy, výsměch. ROZCHOD. Po několikátý. Definitivní. Já. Definitivní.. ne.. Na oko oficiální. Stálý psaní, stálý ...... Ukážu ti fotku svý nový holky, abys viděla. Jak si žiju. Otevřu si to na hodině ve škole. Málem se pozvracím. Pocity šílenost. Slzy, žárlivost. Pocity zlomenýho srdce, prázdná hruď. Několikrát v bloku. Několik vyznání lásky. Dva feťáci, co jedou na chemii. Toho druhýho. A všichni kolem trpí. Mozek: Už ne. Dneska už to dokážeš. Ty seš tak blbá! Tak blbá nekonečně! Proč! Tělo: Z chemickýho hlediska by to byl nejlepší otec tvých dětí. A tohle trvalo dlouho. Dlouho. Pak si na to ale člověk zvykne. Druhej ho drží jako ovčák rukavici na cvičišti. A ten druhej? Nechá se, protože si nechce utrhnout celou ruku. Dlouho. Až jsem si zvykla na to, že kolem vnímám všechno jako v černý mlze. Nikdo přede mnou nemá autoritu. A nikdo se mi absolutně nelíbí. Blokace, odblokování, blokace, odblokování. Slzy, jestli tohle někdy vůbec dokážu. Postupem času to začne být normální. Několik let vidím svět tak napůl. A nedokážu se radovat na 100%. Člověk, až když je zpátky "v sobě", vůbec nechápe, jak takhle mohl žít. Přežít. A tak dlouho hlavně. Dala bych si pár facek a řekla si: zajdi si někam. Protože tohle opravdu nebylo zdravý. A bude to jedna z věcí v životě, za kterou si poděkuju - že jsem sebrala všechny koule a jednou z toho auta vystoupila jako já, k tobě přátelská a silná, bez výčitky s tím, že už se s tebou opravdu nevyspím. Proč to hlavně píšu? Protože jsem v tý fázi "to už bude napořád" bádala internetem a pořád hledala způsoby, "jak se odmilovat" apod. Nenašla jsem moc nic a raději se o tom s nikym nebavila- klepali by si na čelo. Tak jestli tam někde seš ty, co tohle prožíváš - nebude to napořád. I když mi nevěříš, lidé to dokážou. Jen to chce čas a nebát se svěřit se. Protože to by mi to pak trvalo i míň let. A hlavně se nevázat a neubližovat ostatním, ono to přijde. Poměrně často se setkávám s páry, kde je občas někdo, kdo tomu druhýmu ubližuje. Psychicky hlavně. Většinou má i narcistní povahu, manipuluje a shazuje toho druhýho. Je za tím naše neúcta k sobě, nebo se chceme dobrovolně trýznit? Proč tolik žen miluje tyrany a nebo jednoduše idioty? Nevím. Ale jsem vděčná za to, že nemám v tuto chvíli doma ani jedno - ale naopak muže, kterej je psychicky v pořádku a zdravej. Doufám, že máte doma nebo kdekoliv tu svou lásku - hlavně k sobě. A.
Můžete se podělit o své zkušenosti a vlastní příběh u mě na Facebooku.
Když já nevím.. Mám tomu věřit? Spousta žen nedá na HJ (hormonální jógu) dopustit. Akorát já mám celoživotní problém s tím, něčemu věřit a raději si počkám, až ta daná věc nebude tak "v kurzu".
Když jsem ale jednou seděla na koberci, vyndávajíc z něj nespočet mých vypadaných vlasů, které by daly na paruku, řekla jsem si: a dost. Musím něco dělat. Tohle za tebe holka nikdo nevyřeší.
A byly to ty nejlépe utracený peníze.
Fakt.
Moje strastiplná cesta za "sportem" a HJ Se sportem (hlavně ve škole) jsem byla vždycky na štýru. Nesnášela jsem na tom tu bojovnost, tu soutěživost, snahu bejt lepší, tu dravost. Takže jsem většinou postávala opodál, doufala, že na mě nepůjde míč a vedla si filozofický monology v hlavě, kde je ten hlubší smysl toho všeho a co to jako má bejt. Kromě toho jsem ale 10 let chodila na balet. Sice mi to moc nešlo, ale měla jsem k tomu dost anorektickou postavu (prostě jsem nepřibírala) bez křivek, asi i výraz a dobrý nárty. Na tom mě asi bavil nejvíc ten pocit z endorfinů, když jsem šla pak domů a usmívala se. Z vystupování jsem byla akorát v nervu a nebavilo mě to. V mém bulimickém období jsem jezdila dost na kole a pořádala dlouhé výlety, ale o tom jindy. V druháku na magisterským studiu jsem se poprvé seznámila s klasickou jógou. Šlo o velkou tělocvičnu, kde nás bylo naflákaných tak 100 a paní cvičitelka byla prototyp klasické cvičitelky - menší, s krásnou postavou, minimem vrásek, ale také rychlostí "kobylka na tripu". Prostě jsem jí moc nestíhala a o nějakém duchovním rozměru zde v tělocvičně nemohla být řeč. Za dlouhou dobu, když už jsem měla potvrzené pcos, mě kamarádka přemluvila na jakýsi Minikurz LUNÁRNÍ jógy (cca za 600,-). Vedla ho paní Věra Pochobradská a poprvé cvičil někdo, kdo měl podobný rytmus tomu mému. Velkou roli zde hrálo i prostředí, hudba, menší kolektiv žen ale i upřímnost paní Věry, která si díky kombinaci HJ a té lunární "vyléčila" velký myom, který jí chtěli odebrat. Cviky mi byly hodně příjemný a už po první lekci jsem cítila oba vaječníky. Začalo se tam prostě něco dít. To samé se dělo druhou i třetí lekci. A já si začala říkat, že na tom asi něco bude. Zeptala jsem se tedy Věry, jestli by mi doporučila někoho na hormonálku. Ta mi doporučila Šárku S. a já i hned ten den zjistila, že za týden probíhá kurz v Hradci. Musela jsem tam být, jít, hned, usmyslela jsem si. Kapacita byla plná - tím jsem se ale nenechala odradit a napsala Šárce svůj problém a dala najevo velký zájem o její kurz. Ani cena mě neodradila - 3500 nebo 2500, už si to nepamatuji přesně. A ani to, že tam vlastně budu sama s bandou neznámých slečen. Jsem zpětně moc ráda, že jsem se tam odvážila jet. Kurz probíhá většinou tak 2 dny o víkendu a je opravdu intenzivní s přestávkou na oběd. Po skončení dostanete skripta se cviky, takže se nemusíte bát, že je zapomenete. Zahřívací cviky jsou ve stoje, ale všechny ostatní pak v sedě nebo v leže, což je dobré pro ty z vás, které cvičí nerady :-)) Navíc si myslím, že to opravdu zvládnou i ti největší anti-talenti na sport (já jsem toho důkazem) Po lekcích jsem si říkala: "Ježiši, jak já si to zapamatuju?" Ale věřte, že zapamatujete! Po čase zjistíte, že vaše tělo se "posouvá". Už se přitahujete mnohem blíž k nohám, jste ohebnější, vlasy méně padají a hlavně - máte lepší PSYCHIKU.
Co je hormonální jóga Je to soubor cviků, dechových a meditačních technik, které jsou navrženy speciálně tak, aby působily na žlázy s vnitřní sekrecí. HJ "vymyslela" Dinnah Rodriguez (92 let) a dodnes školí cvičitelky po celém světě, které jediné mohou HJ vyučovat. Existuje mnoho druhů HJ - i na diabetes - jedné žačce z Čech prý zabrala po 2 letech a 3 měsících, že už si nemusela píchat inzulin (rozhovor s Dinah). Každá joga je v podstatě hormonální a působí na hormonální systém (jeho orgány jako jsou vaječníky, nadledvinky, brzlík, štítná žláza apod.) Hubne se po HJ? Pokud potřebuje vaše tělo přibrat, tak přibere. Pokud naopak zhubnout, tak zhubne. Je to individuální. Já třeba zpozorovala pevnější a kulatější zadek - což je pro mě výhra, protože jsem neměla vůbec žádný. Všude se dočtete, že HJ je dost dynamická, ale mě to zase tak nepřijde. Dynamické je možná dýchání, ale rozhodně to není nějaký půl hodinový maraton a jste téměř pořád na zemi v leže nebo v sedě.
Proč víkendový kurz za 2500-4000, nestačí mi kniha?
-Vidíte to= vizuálno, pro mozek snadněji zapamatovatelné - Nevím, jak bych se naučila sama speciální dechy - především bhastricu - Naučíte se "cirkulace energie" a cvičitelka říká meditaci, nejde meditovat a zároveň číst - Postupně se vám to ale opravdu zautomatizuje, cviky to nejsou složité (i když se to zpočátku tak může jevit). Navíc všechny cviky dostanete ve skriptech i s popisem, nebo je můžete najít v knihách jako Hormonální Jógová terapie Dinah Rodrigues (klasické cviky), Hormonální Jógová terapie 2 - Dinah Rodrigues (pro prevenci a léčbu diabetu a aktivování hypofýzy, slinivky, štítné, žlázy, jater a nadledvinek) nebo knihu Hormonální jóga - Monika Schostak (stejné cviky jako má Dinah, ale obsahuje i zkušenost ženy s pcos, tento úryvek budete mít dole pod článkem). Proč to začala dělat Dinnah Rodrigues - Vymyslela to a přizpůsobila jóga na popud svého gynekologa, který ji ve 45 letech chválil a zjišťoval, jak je možné, že vypadá velmi mladě. V době své menopauzy tu jóga přizpůsobila - hlavně větší dynamičnost (protože o to je to účinnější) a aby cviky působily na žlázy s vnitřní sekrecí vč. vaječníků a stabilizuje to hormony nejen v menopauze, ale v každém věku - Působí na plodnost, pcos, endometriozu, vše, co je spojeno s hormony a s ženstvím Závěr - Je to váš rituál, který můžete cvičit kdekoliv a mluví za něj výsledky. Nemusíte chodit kam nechcete, můžete u toho být sami. - Myslíte jen na dech a cvičení, vyčistí se vám hlava od všech zmatků všedního života. - Doporučuji všem. I kdybyste cvičily každý den, nebo pouze 3x, stojí to za to. - Hodně se zde pracuje i s vizualizací - posíláte energii orgánům, není to jen o tom, se zapotit. Úryvek zkušenosti ženy s pcos a HJ z knihy "Hormonální jóga" od Moniky Schostak: (úryvek předkládám, jelikož jsem ho sama objevila náhodou a proto, že zmíňky o pcos nejsou v literatuře moc zastoupeny, bohužel) Účastnice, 34 let: "Před sedmi lety mi byly diagnostikovány polycystické vaječníky. Kromě vynechávání menstruace jsem trpěla také vypadáváním vlasů. Tyto symptomy zřejmě byly celá léta potlačovány užíváním blokátorů ovulace. Po jednom ultrazvuku na gynekologii bylo v mých vaječnících odhaleno větší množství cyst. Navíc byla v mé krvi zjištěna vyšší hladina androgenních hormonů, takže diagnoza mohla být určena s vysokou jistotou. Protože jsem v té době ještě nikterak netoužila po dítěti, zahájil můj ošetřující lékař léčbu podáváním antiandrogenů prostřednictvím cyproteron-acelátu. Cysty pak kompletně degenerovaly a díky pilulkám jsem také měla pravidelný cyklus. S nimi se však bohužel dostavily i nežádoucí vedlejší účinky (i když jen v mírné formě) jako například edémy, oslabení pojivové tkáně a záchvaty vlčího hladu. Celé dny jsem se musela krotit, abych si dokázala udržet svou hmotnost. V červnu roku 2006 jsem pilulky konečně vysadila, protože jsem zatoužila po dítěti. S pravidelným krvácením byl konec. Když jsem ke konci podzimu opět navštívila ženskou lékařku, objevily se na ultrazvuku opět cysty na vaječnících. Zahájily jsme léčbu mnišským pepřem (pozn. drmek obecný), ale tento pokus však nevedl k cíli. Na jaře jsme se pak chytaly zahájit hormonální léčbu klomifenem. Nebyla jsem příliš nadšena touto vyhlídkou, protože jsem něco zaslechla o nežádoucích vedlejších účincích této léčby slabým syntetickým antiestrogenem, a začala jsem tedy hledat nějakou alternativu. Náhodou se mi dostal do rukou letáček ke kurzu, na němž se vyučovala hormonální jóga, a rozhodla jsem se, že to vyzkouším. Obstarala jsem si k tomuto tématu odpovídající literaturu. V lednu jsem začala pravidelně cvičit téměř denně. Postupně jsem ztratila téměř 3 kg hmotnosti, cítila jsem se vyrovnanější a odolnější a edémy mne tentokrát nepostihly. Nebyl problém udržovat si hmotnost, protože se nedostavovaly ani záchvaty vlčího hladu. Koncem února/začátkem března jsem dostala první pravidelné krvácení a počátkem května jsem zjistila, že jsem těhotná. V této době už u mne nebyly diagnostikovány žádné cysty. Koncem května jsem však bohužel potratila. Koncem července jsem opět zahájila cvičení celé řady a dosáhla jsem opět pravidelného cyklu, což už ovšem nebylo po hormonální přestavbě při prodělaném těhotenství tak těžké. Znovu jsem otěhotněla a nyní mám zdravého chlapce." Pozn.: Pro vyzkoušení HJ hrají prim také četné pozitivní zprávy čerstvých maminek cvičitelkám HJ, které mají na svých stránkách nebo FB.
